Cliff
Ileus ukončil naši téměř 8letou spolupráci s tímto šibalským koníkem, který se ještě předvedl na Hubertu 2005, kde skákal téměř metrové překážky.
Camarque Cliff, bílý pstružák, byl koník střední velikosti, milé povahy a se svou atraktivní barvou se záhy stal miláčkem všech dětí.
Sdružení si ho koupilo od majitelky, která ho dostala od svého manžela na služební cestě ve Švýcarsku jako živé rozptýlení, takže Cliff reagoval na povely pouze v němčině. Po návratu do Čech, byl ustájen a westernově ježděn na Praze 9 - Xaverov než jeho majitelka otěhotněla a neměla již zájem o rekreační jízdy na něm tím spíš, že byl zpočátku tzv. "cochcák" = odmítal chodit např. blátivým terénem coby velký estét, ale klidně se vyválel v hnoji tak dokonale, že kromě představení, kdy jsme ho museli vyvazovat, aby si nemohl lehnout, se nedalo poznat původní zbarvení. Umíte si zřejmě živě představit přepravu tzv. "po kopytě" k nám tenkrát do Westec city, kdy byl Cliff nucen jet cestou necestou cca 20 km. Jako zástupce jednoho z posledních divoce chovaných plemen, určené pro práci s černými býky koridy, pikadorský koník, z rozhraní jižní Francie a Španělska dokázal stepovat a točit se téměř na místě a pak tryskem vyrazit dle vlastního uvážení. Rozhodně tedy nepatřil do rukou slabším jezdcům. Stačilo však pár měsíců ke zklidnění a nebylo hodnějšího koníka pro začínající jezdce i malé pacienty.
Šlo o skutečně výjmečně bystrého a hravého koníka, což dokládá pár vzpomínek, které bohužel nikdo z nás nezaznamenal na fotkách ani na videokameře:
1. Rád cucal hašlerky a dlouho ještě domlaskával k obveselení všech přítomných.
2. Z počátku míval doslova hrůzu z vody stojaté i tekoucí, ale když jsme ho v rámci plavení všech koní dostali po dlouhém přemlouvání do rybníka, zalíbilo se mu tam natolik, že pro změnu odmítal vylézt z vody. Hadice, která syčela proudem vody a vypadala nebezpečně jako had, ho nutila občas zkratovat a vytrhnout se i s vodítkem. Časem se však stala doslova libůstkou v letních dnech, kdy nastavoval záď i hubu, abychom ho pořádně všude vykropili.
3. Nejparádnějším kouskem bylo aportování klacíku a když si s ním nikdo nechtěl hrát, obcházel jednoho po druhém ve stádě a nabízel tzv. "přetahovanou". Kdo by odolal ? Nejčastěji tak uspěl u Lucase a občas u Abína, ostatní koně moc nechápali, a tak se s nimi nebavil, prostě byli pod jeho úroveň a vyhýbal se konfliktům.
Byl to prostě náš Cllifík a velká škoda přeškoda, že už není mezi námi !!!